Real Mad Honey pouze z Himalájí – investujeme do lidí, kteří tuto tradici umožňují.

V Himalájích tradice nezmizí proto, že by je lidé zapomněli – zmizí proto, že si lidé nemohou dovolit zůstat.

Když místní práce přináší příliš nízký příjem, rodiny jsou nuceny posílat své členy do měst nebo do zahraničí, aby si vydělali. Takto se vesnice pomalu vyprazdňují o další generaci – a jakmile mladí lidé odejdou, odejdou s nimi i znalosti. To platí zejména pro Nepál.

Mnoho lidí nakonec přijímá fyzicky náročná, špatně placená zaměstnání v zahraničí, často za špatných podmínek, jednoduše proto, že doma mají omezené ekonomické možnosti. Zřídka se jedná o volbu – je to tlak.

My tomu čelíme něčím real: nadprůměrným platem a stálou prací.

Tím, že lovcům a místním partnerům vyplácíme spravedlivou mzdu nad průměrem, činíme zůstat v komunitě finančně výhodnou volbou – nikoli romantickou.

Co to v praxi znamená:

• Méně migrace „za účelem přežití“: lidé se nemusí stěhovat jen proto, aby si vydělali na živobytí.
• Větší celoroční stabilita: příjem není jednorázová záležitost – podporuje rodiny po celý rok.
• Dovednosti zůstávají v obci: starší mohou předávat řemeslo dál, protože další generace je stále na místě.
• Peníze cirkulují na místní úrovni: vyšší mzdy podporují širší komunitu – nástroje, dopravu, potraviny, místní podniky.

Tohle není „sklizeň“. Je to práce na útesu.

Tradiční sběr medu v Himalájích je ze své podstaty nebezpečný – strmé svahy, nestabilní skály, nepředvídatelné počasí a hodiny visení na lanech. V minulosti se sběrači často spoléhali na ručně vyrobená lana, bez ochranného oblečení, bez postrojů a bez real vybavení. Každá sezóna s sebou přinášela real .

Pro nás podpora místních komunit také znamená jednu nezbytnou věc: zvýšení bezpečnosti lovců.

Co poskytujeme každou sezónu:

• Spolehlivá lana (ne improvizované, ručně spletené alternativy)
• Bezpečnostní postroje
• Ochranné oděvy / vybavení
• Základní vylepšení vybavení, která snižují zbytečná rizika

Proto před začátkem každé lovecké sezóny vybavujeme lovce moderními bezpečnostními pomůckami, aby nemuseli volit mezi tradicí a přežitím.

Lidé mají velký strach: „Neničíte útesy? Nevyhubíte včely?“
To je oprávněná otázka, protože ve většině odvětví „větší poptávka“ obvykle znamená „větší těžbu“.

Ale lov medu v Himalájích takhle nefunguje.

Místní komunity nevnímají les jako zdroj, který lze využívat – vnímají ho jako svůj domov, dědictví a duchovní základ. Jejich celé živobytí závisí na zachování neporušeného ekosystému. Pokud včely zmizí, zmizí všechno.

Základním předpokladem je tedy již harmonie. A navíc s nimi aktivně spolupracujeme, aby tomu tak zůstalo i nadále.

Jak to vypadá v praxi:

• Úl „nevypleníme“.
  Lovci neberou všechno. Část se nechá na místě, aby se kolonie mohla zotavit a pokračovat v produkci. Cílem není maximální výnos dnes – cílem je návrat v příští sezóně a v sezóně následující.
• Sklizeň je sezónní záležitost – a my se tím řídíme.
  Tento med se sbírá pouze během určitých sklizňových období. Mimo tato období prostě nesklízíme, protože v této době potřebují včely stabilitu, aby mohly obnovit a udržet kolonii.
• Nerozšiřujeme objem tím, že nutíme lovce květšímu lovu.
  Pokud je nabídka nízká, tak je nízká. Nenutíme lovce k dalším výpravám, netlačíme na ně, aby lovili více, a „nedoplňujeme rozdíl“ nadměrným lovem. Právě proto Mad Honey omezený – o maximálním množství rozhoduje příroda.
• Spolupracujeme se stejnými místními skupinami – ne s náhodnými novými týmy.
  Abychom se vyhnuli tlaku na objem, nakupujeme od důvěryhodných místních partnerů, kteří znají oblast a pravidla. Nesnažíme se o růst tím, že neustále přivádíme nové sběrače nebo otevíráme nové agresivní sběrné zóny.
• Zajišťujeme sledovatelnost a konzistentnost.
  Protože nenakupujeme od anonymních prostředníků, můžeme zachovat konzistentnost procesu: odkud pochází, od koho pochází a jak se sklízí – díky čemuž jsou udržitelné postupy vynutitelné, a ne jen „slibované“.
  
  Tento respekt je hluboce zakořeněn v kultuře.
  Mnoho lovců se řídí duchovními přesvědčeními a rituály, které posilují respekt: mentalitou žádání o povolení, opatrným pohybem a zacházením s včelami a útesy jako s něčím, co neovládáte – ale s čím spolupracujete. Ať už to nazýváte spiritualitou, tradicí nebo prostě moudrostí, výsledek je stejný.